Název

Výlet na kolech, do pralesa kopřiv,hovad a divokých prasat-dovolená-červenec 2015

Popis

Moc fotek z tohoto výletu nemáme,zato jsme tam prožili největší dobrodružství,této dovolené..
Stanovali jsme u přívozu, v Klech a nedala nám spát cesta naproti nám,přes řeku Labe..Nikdo tam nechodil,ani nejel..Moc nás to zajímalo...
Na kolech jsme dojeli k nejbližšímu mostu,přejeli přes řeku,sjeli k Labi a vydali se po cestě podél druhého břehu,směr Mělník..Poslední lidé,se psem,které jsme potkali, nás varovali..nikdo tam nechodí,bude to tam zarostlé..a bylo.
Nejprve zarostlé,později už jen nepatrný náznak cesty,kterou kolem dokola lemovaly kopřivy,asi 1,5 metru vysoké..Skláněly se do cesty a ustavičně nás,při jízdě švihaly..Popálení jsme šlapali,v naději,že už bude brzo konec. Nechtělo se nám totiž,za žádnou cenu,vracet..Vedro tohoto léta bylo k zalknutí,když se...na jednom prosluněném místě..na nás vrhla hejna hovad..čekala tam na nás,protože jinou potravu, v té zarostlé pustině nenašla..Já,v sukýnce,s holými zády i pažemi,jsem byla velice snadná kořist.Tonda,jedoucí přede mnou,jich měl na zádech snad 20 a štípaly ho i přes tričko.Když jsme se po nich oháněli,hrozil pád z kola..Zastavit,to se rovnalo sebevraždě..Takže jsme uháněli a drkotali dál,cestou necestou,šviháni kopřivami a bodáni hovady..Nemělo to konce.
Najednou,kde se vzala,tu se vzala..cesta napříč lesem...naše záchrana..cesta podél břehu se totiž začala úplně ztrácet..Hurá do temného lesa,který příjemně chránil před poledním sluncem a hejny hovad..Neměli jsme vůbec ponětí,jak dlouho jedeme..
Byla to vyšlapaná stezka..asi tu rybáři,chodí pravidelně k vodě,myslím si..Podél,místy zvláštně nahrnutá zem. Ticho,v šeru obrovských smrků..a všude popadané větve na zemi,přes které jsme stále přenášeli kola,znovu nasedali a šlapali dál..Hovada zmizela,zato kopřivám se tady v přítmí,kupodivu dařilo.Byly všude kolem nás...ještě větší,než na břehu Labe..Převyšovaly nás o půl metru a tvořily prales..prales dvoumetrových kopřiv.K dovršení všeho mezi nimi rostly.. obrovské bodláky.. nic jiného už tu nemělo šanci růst..Jeli jsme tím vším dál,popáleni,poštípáni a do třetice bodání bodláky.
Konečně.. najednou světlo,konec cesty lesem...Celí šťastni,jsme vyjeli ven..Ale co to?..Nevěřícně jsme se dívali..na další řeku..Kam jsme se to proboha dostali ?
Tonda to hned pochopil..Byli jsme v cípu soutoku Labe s Vltavou a přes les jsme přejeli od Labe k Vltavě..
U vody,kolem dokola zválená místa..tady si asi rybáři staví stany,když tu do rána loví ryby...přemýšlela jsem..Z úvah nás vyrušil rybář,na protějším břehu.."Co tam děláte? Tam nikdo jiný nechodí,jenom divoká prasata..!! " Halekal na nás přes vodu..Takže ta velká,zválená plocha..je od prasat..chodí sem k vodě a válí se tady..Polila nás doslova hrůza. Setkat s nimi..je čas vyvádění selat a taková bachyně je nemilosrdná ochránkyně..znám spoustu hrozných historek o nich...Nehledíce jeden na druhého jsme nasedli na kola a pádili pryč..Šlapali a uháněli stezkou,kterou jsme přijeli...Pusto,ticho a přítmí lesa,nikde nikdo, jen kopřivy,bodláky a obrovské smrky,na které,v případě potřeby nevylezeme,protože mají větve proklatě vysoko....Když jsem po levé straně cesty,po které jsme uháněli,uslyšela nějaký lomoz..ani jsem to raději Tondovi neřekla..
Až konečně jiná cesta.. křižovala tu stezku a my jsme se vydali po ní..A najednou slunce,světlo,na naší pouti pralesem divočáků a kopřiv..
Huráááá..,jsme venku..zavolala jsem vítězně.. na Tondu přede mnou..Najednou vidím,jak mi dává signál..ticho..!!
Před námi se vynořil dům..veliký,zchátralý a opuštěný..na ztrouchnivělém plotě,rozvěšeno plno špinavých hadrů..Zevnitř slyšíme bujarý,chlapský řev a smích,opilců nebo feťáků..Tiše a rychle jsme profrčeli kolem dveří z deky..Ti by si na tobě smlsli...říkal Tonda..Kolem dokola pusto.. samé pole a lesy,šlapali jsme ještě hodně dlouho,několik kilometrů pustinou,šlapali a zase se vraceli se,protože některé cesty končily v poli..Kde jsou nějaké domy,lidé,civilizace?
Pak konečně,po dlouhé cestě vesnička,má středisková...Hladoví a vyčerpaní jsme zapadli do první místní hospody..Tonda si dal rizoto a k tomu navrch ještě 3 řízky..skoro všechno to naráz snědl..Ale pro mě,bez masa,už neměli nic...Byla jsem hladová a hrozně zklamaná..Hlad však zvítězil a vyřešila jsem to kombinací nákupu ve vedl.obchůdku..plátky dobrých a kvalitních sýrů,k tomu tatarku.. a rýži měli v hospůdce:.Byla to neuvěřitelná dobrůtka..
Dobré jídlo jsme pak zazdili malou dvanáctkou..I to málo alkoholu,však vykonalo své..Než jsem vyšla ven,stihl Tonda zbourat stojan i s koly..Potom ještě do přilehlého dvora bečel přes vrata,jako ovce..Na projíždějící autoškolu mával a volal "taxi!"..Nakonec jsme se oba vyčerpáni,sesunuli na zem,podél zdi statku.Seděli jsme tam dlouho a všechno,co se dělo kolem,v nás vyvolávalo puberťácké salvy smíchu..
Odpoledne jsme konečně dojeli ke stanu..odpočívali..koupali se nazí v Labi..pozorovali plující lodě a byli šťastni,že jsme to ve zdraví přežili.
Najednou si vážíte jistoty a bezpečí..Po každém dobrodružství,které na cestách prožíváme,si vážíme všeho obyčejného a přitom toho nejkrásnějšího,co máme...Domova,zdraví,lásky,jeden druhého a našich blízkých..
K večeru jsme se vydali ještě jednou,na kolech,tou správnou stezkou do Mělníku.Z výšky hradeb jsme potom,hledali na cípu soutoku obou řek,území kde jsme tak bloudili..Viděli jsme tam jenom samý les,pole a nikde ani živáčka..
Večer u táboráku,když jsme ze tmy na protějším břehu..z místa pralesních kopřiv,hovad,bodláků,prasat a feťáků...zaslechli úpěnlivý kvikot podsvinčete,věřte,že jsme byli šťastni,že tam už nejsme.Ale nikdy na tu strastiplnou cestu NEZAPOMENEME..
Někdo moudrý řekl : "Zážitky mají větší hodnotu,než všechen majetek světa" V tom se nacházíme oba dva..

Kategorie a štítky

Nastavení