Název

Korutany-Rakousko-hora Hochobir a jak jsme se znovu narodili-dovolená 7/2016

Popis

Den 5.7.2016, úterý..se nám zapsal na celý život do našich duší..Znovu jsme se totiž s Tondou narodili..doslova a do písmene..Ráno jsme posnídali oblíbený meloun a projeli se na kolech. Hledali jsme nějaké mapy okolních hor. Věděli jsme jenom to, že nejvyšší hora v širokém okolí se jmenuje Hochobir a je 2 139 m nad mořem. Kudy vede cesta k ní, jsme z map moc nepochopili a vydali jsme se tedy po obědě, tou nejbližší. Bylo 11.30 h a jak jsme později zjistili, bylo to velice pozdě na takovou dalekou cestu..
Bylo navíc příšerné vedro, hodně přes 30°C..Museli jsme každých 100m odpočívat. Měli jsme sebou jen malé batůžky s nejnutnějšími věcmi, byli jsme velice nalehko a jediné, co bylo dobré, byly naše boty do hor..
Nejdříve cesta vedla 4-5km, hodně na slunci, byla široká a štěrková..šli jsme tak nejméně hodinu. Naštěstí jsme narazili na ledový horský vodopádek, u cesty..Všechno, co jsme měli na sobě, včetně kšiltovek a mimo bot, jsme vymáchali v té ledové vodě a oblékli na sebe..To nás na chvíli posílilo v tom úmorném slunci..
Jediný člověk, kterého jsme tam, za celou dobu potkali, byl pán v terénním autě.. Ten nás trochu vrátil a navedl na cestíčku do lesa.Vedla hrozně strmě lesem, přes kořeny stromů, kameny a výmoly, od děšťů..Cestou jsme se zastavili u posedu a najedli se. Narazili jsme i na další studánku, která vytékala z dřevěného korýtka a chladily se tam zapomenutá piva..nikde ani živáčka..
Nakonec jsme se na chvilku natáhli ve stínu opuštěné horské chaty a na chvíli jsme usnuli vyčerpáním..A zase dál lesem vzhůru, zdálo se to nekonečné..
Najednou končil les a před námi se rozprostírala ohromná horská paseka, která se táhla až nahoru k horám. Byla tu spousta neznámých a asi vzácných rostlin, včetně Ostropeřce mariánského..Všude na pasece byly stopy trusu po skotu..Pásl se v takových výškách, ale nebyl nikde vidět..
Úplně nahoře, pod horami, se krčily dvě horské chaloupky z předminulého století..Někdo tam musel nanosit materiál a domečky postavit, byly částečně zděné. Střechu měly z dřevěných prken, šikovně dávaných přes sebe, aby voda stékala dolů..Neuměla jsem si představit, život tady..v létě, natož v zimě..Klaním se jim..I teď bylo vidět, že sem občas někdo chodí a seká kolem trávu..
Hodně jsme fotili a šli stále blíže k úpatí hor, až jsme stanuli po nimi. Najednou Tonda vyřkl nápad.." pojď vylezeme na ten Hochobir, co je přímo před námi a je nejvyšší..V životě jsem na žádnou horu nelezla, jenom ferraty s jištěním a v Tatrách, to byly spíše horské tůry..V tílku, šortkách a botách do hor ( drahých, od Tondy k vánocům), s malým batůžkem..jsem na toto dobrodružství přikývla..
Z počátku jsme lezli po dost strmém úpatí a přidržovali se kořenů stromů a kamenů..Našli jsme naštěstí, občasné značení, v červené barvě, které asi značilo cestu k vrcholu..
Potom už začala samotná hora. Tam byly jediné čeho se šlo přidržet, její kameny a kleče..Kameny se navíc pod rukama i nohama uvolňovaly, misty byly spousty suťových polí, kde chybný krok mohl vezt k pádu dolů..
Pod námi už byla spousta skal a propastí, chaloupky na horské pasece se neustále zmenšovaly, až byly úplně malinké..Čím jsme lezli výše, tím byla ta cesta na vrchol strmější a nebezpečnější..Nebylo se už čeho pořádně chytit, kleče mizely a místy už vůbec nerostly..Kameny pod rukama nebyly vůbec pevné a lámaly se..Dolů se dívat, do propastí pod námi, se skoro nevyplácelo..Úplně jsme ztratili pojem o času. V životě jsem nelezla tak vysoko v horách a tolik hodin, navíc na přímém slunci..Tonda začal říkat, že by jsme se měli vrátit dolů, ale když jsem se ohlédla za sebe, hrůzou jsem konstatovala, že dolů nikdy..Zdálo se mi to jako sebevražda..Když lezete nahoru, můžete pevnost kamenů vyzkoušet a pak se na něj zavěsit, ale když na něj shora šlápnete a on nevydrží, letíte dolů..Navíc vrchol se blížil, i když to byl nejhorší úsek, bez kleče, jenom příkré skály, myslela jsem, že stačí půl hodiny a budeme snad nahoře..Snažila jsem se při odpočinku hodně fotit, ale pak už to ani nešlo..
Najednou jsme se ohlédli a na nebi, do té chvíle čistém, pluly z dálky temné mraky. Bylo už skoro 7 hodin večer a z 30° vedra se k nám blížila rychlým krokem bouřka..Lezli jsme už několik hodin vůbec jsme nevnímali čas a počasí..
Jenže to už nebe začaly křižovat blesky a ozývaly se hrozné rány z mraků..Musíme zpátky, zavelel Tonda.
Bylo to hrozné, stát pod štítem, pod sebou 100 metrové strže a propasti. Bylo mi však jasné, že pod štítem se nikde neschováme a může nás zabít blesk.
Začali jsme, co nejrychleji sestupovat dolů a kupodivu to šlo, líp než jsem si myslela..
Najednou jsmevšak ztratili označení červenou barvou a nevěděli jsme kudy kam..kolem jen samé nepřekonatelné stěny nebo propasti..a strmý kamenopád z drobné, kamenné sutě, která se drolila a ujížděla pod nohama..Končil pádem do 100 m hluboké strže..Nezbývalo ale, než se přes něj dostat, na druhou stranu, asi 20 m. K druhé skalní stěně. Tonda měl dlouhé kalhoty a sunul se opatrně po štěrku, napříč..Já v šortkách a s holýma nohama jsem to měla těžší, víc mi to klouzalo dolů, do strže..Byly to hrozné chvíle..
Když jsme byli oba, na druhé straně potoka z kamenů, začínalo strašně pršet. Museli jsme vylézt na nevysokou skálu a skočit z výšky asi 2 metrů do skalní průrvy, aby jsme nebyli v přímém poli blesků, které už nepřetržitě křižovaly oblohu a hromy neuvěřitelně burácely. Bouřka v horách je úplně jiná a mnohem děsivější.
Při skoku do úzké průrvy jsem jenom myslela na to, jak si o skály sedřu nohy až na kost. Kupodivu se to nestalo. Jenom jsem se zahákla o batoh a málem jsem si ho utrhla. U stěny veliké skály, která byla malinko nad námi nakloněná, jsme našli dočasné útočiště před blesky. Tonda je stihl v tom hrozném lijáku obléci do bundy. Já jsem tam stála v tričku a šortkách, napospas strašnému lijáku, který se dostal všude..Přilepeni ke stěně, jsme se dočkali další pohromy v horách. Začaly padat obří kroupy a to s takovou silou, že jsme mysleli, že nás za živa umlátí..Já jsem byla v tu chvíli celá pokrytá, ledovými kroupami, které se doslova lepily na holou kůži a celou mě pokrývaly..S Tondou jsme je ze mě sklepávaly a nebýt Tondy, tak jsem snad umrzla, pod jejich nánosem

Kategorie a štítky

Nastavení